Jako má věřící svého zpovědníka, starosta obecní zpravodaj, Mařenka suchou vrbu u rybníka, tak já mám Rádio Ulambátar.


Listopad 2009

Tati, jsi jednička aneb těžký úděl syna předsedy strany.

22. listopadu 2009 v 19:09 | Joskon. |  Články
"Václave, už si to musíš konečně zapamatovat, zavři dveře zvenku a zopakuj si to!" láteří doma starosta a zároveň předseda strany na svého synka. Potomek s odporem svých jedenácti let poslechne a znovuvchází do místnosti původně zamýšlené jako truhlářská dílna a se zdviženým prostředníkem nepříliš nahlas pronáší: "Tati, jsi jednička."
Jeho otec dolepí do své kroniky článek z novin a DVD, v němž se píše a je nafilmováno, jak se staral o školáčky, když učitelé stávkovali, sahá po knize se stanovami strany, nalistuje a cituje: "…a tímto gestem se musí prokazovat na veřejnosti i doma všichni členové a jejich rodinní příslušníci…" a protože rád více dlouho mluví než-li pracuje, pokračuje v synkově poučení: " Podívej se kolem, místo dlátek a hoblíků tu visí na zdi fotografie, kde jsem spolu s významnými osobami, známými u nás i ve světě. Tato tlustá kniha s výstřižky svědčí o pozornosti, které se dostává mé práci, nakonec i tvé jméno jsi dostal po našem zakladateli. Tady je náš společný snímek. Dokonce i v samotných stanovách na mne mí kamarádi pamatovali: Pokud nějakému členovi chybí prostředník, třeba truhláři, může použít prsteníček. "
Malý Vašík už všechno slyšel po pětapadesáté a moc dobře ví, že bude následovat, jak ten pozdrav vznikl a nemýlí se.
"Víš ty vůbec, že toto gesto má svoji jedinečnou historii? To náš další skvělý předseda, viz. vlevo nahoře s modrým rámem, si jednou ve sněmovně připadal jako zamlada ve školní lavici, když pro pobavení spolužáků dělal opičky za zády paní učitelky. Pročpak si to nezopakovat? Nutkání už bylo tak silné, že se mu nedalo vzdorovat! Jeho prostředník se sám postavil ze zavřené pěsti! To byla teda odvaha! Sklidil obdiv a uznání spolubojovníků, nevoli u protivníků. Zahanbená, pokořená opozice se šla radit. Sám mi to osobně vykládal a … "
"Tatínku, můžu si jít hrát na žoldáky?" využívá chvilku mezi nadechnutím kamarády zvaný Klauzík.
" V zásadě proti tomu nic nemám, akorát by jste vaši činnost měli umět víc tzv. prodat. Zajedu do novin, aby o vás přijeli napsat," vždyť byl přece na školení a ví co třeba.
"Tati, jsi jednička!" radostně se zdviženým prostředníkem mizí výrostek na ulici.

V bunkru vybudovaného v mlází u potoka vítá malého Klauzika velitel bojové jednotky Milan Zemek zvaný Ládin: " Opět jsi dostal kázání? Příště se zeptej taty, že kdyby měli ve straně Jacksona, jestli by se museli chytat všichni za kule. Dnes budeš dělat radar a my tě budeme sestřelovat! How, domluvil jsem."


Mému spánku neprospívá jednání zastupitelstva

22. listopadu 2009 v 19:07 | Joskon. |  Články
S nedobrými pocity uléhám do postele, stále musím myslet na to, čeho jsem byl svědkem na veřejném jednání zastupitelstva mé drahé obce. Kupodivu nepomáhá ani vypité pivo na povinné tiskovce poté. Dobu Klementa Gotwalda jsem osobně neprožil, ale tak nějak bych si ji představoval- jednota, oddanost a semknutost zastupičů, kult osobnosti s pocitem nenahraditelnosti v čele. Po jakési době přece jen usínám, ale ten z truhlářského průmyslu mne pronásleduje i ve spánku a dělá ze mne reportéra, stojím s mikrofonem v ruce a komentuji…

Nevídaná sláva

Malebná obec na Východním Slovácku, obec králů, se dnes netrpělivě probouzí do krásného dne, aby se stala svědkem nevídané slávy, kterou se nemůže pyšnit každá dědina. Školní mládeži se možná poštěstí ještě něco podobného prožít jedenkrát, těm starším nikoliv!

" …stávaj milá, spíš-li, namlúvat ťa přišli, horňané, dolňané …" od ranního kuropění obchází dědinou muzika.

Čerstvě vylíčené stěny dolní hospody poskytují útočiště pro aktéry. Úředníci nalévají obecní víno a kořalku, tajemnice roznáší vdolečky a oškvarky. Pracovníci héjrup párty čepují pivo. Osvětové sdružení poskytuje zájemcům kroje. Přijíždí pozvaná společnost většinou tatraplány nebo stalinovými saněmi.

Na novotou zářící silnici stojí panská bryčka. Koně se nervózně vzpínají, nadšené davy je však vypřahají, do otěží se zapřahují mistři hasiči- Lidové milice předsedy MNV a strany. Za ohlušujícího jásotu berou přítomní hlavního hrdinu jeho zástupkyni a vzácné hosty z Gottwaldova na ramena a posazují je do kožených sedadel.

" Chlapci Vlčnovjané majú koně vrané, košulenky tenké, ňadra vyšívané ," dechovka zaduje hutně do plechů a průvod se hne kupředu.

Podél čerstvě vyasfaltované cesty, na nových chodnících stojí omladina s mávátky a provolává slávu. Krotitele ohně po pár stovek metrech střídají vděční členové zastupitelstva a vybraní zaměstnanci úřadu. O jejich oddanosti netřeba pochybovat neboť neváhali vlastních peněz a zapůjčili si středověké dobové kostýmy a vytvořili tím obraz "Jízdy krále."

" Nad Vlčnovem nad dědinů, seče tam šohaj, seče tam šohaj jatelinu," táhne se.

Podle dohody je střídají mažoretky, jichž si už stihl všimnout i celorepublikový tisk v souvislosti s nějakým politikem a psalo se tam o nich jako "o devíti starých mažoretkách". Jízda není tak svižná, ale i přesto se jim dostalo této pocty na rozdíl od fotbalistů a folklórníků. Okrašlovací komise je nedoporučila s odůvodněním, že jsou většinou přespolní a mají jiné starosti i starosty /vtipně postaru/. Za vozem se tvoří stále početnější průvod, nechybějí ani vlaječky a transparenty.

"Ty vlčnovské děvčice, to sú parádnice!" se nese.

Na poslední metry dostává důvěru zkušenost a rozvaha. Mužský pěvecký sbor strhává oje doprava a bryčku se vzácnou osádkou směřuje na parkoviště U krála, kde už stojí pódium, ozdobené břízkami a šáším. Přes rozpadající se budovu bývalé vyhlášené restaurace se vtipně přehodila plachta s univerzálním nápisem: "Ať žije náš kraj!" Tento manévr doprovodila možná jediná nešťastná událost, když cyklista na historickém kole srazil přihlížející důchodkyni navíc ani on nezůstal beze šrámu, protože skončil i s kostitřasem v potoku. Chudák, dyť jel až z Hodonína!

Do ruda rozpálení pěvci v plkavicách přenášejí nejvyššího člena partaje a jeho hosty na čestná místa a ten pak pronáší dvouhodinový projev, v něm děkuje všem, od našeptávačů až po sekretářky, vařící kafe.

Se štábem dělám rozhovory s místními občany.

Tetka Mikulčena: Předseda strany nám postavil silnici, už se dostaneme na dolní konec a nemosíme sa už ani drkotat po kostkách! Ony ty kostky sú zas moderní, ale kdoby měl čekat zasej takovú dobu."

Neznámý drzý puberťák: Tož dobré. Piva mohlo být víc.

Fanina Zemkova: Úplně su dojatá, šak jsem si aj poplakala. Jak jim to všeckým pasovalo! Úprka by to měl namalovat. Té Martičce to ale slušelo!

Doplňuji: Paní Marta není manželka našeho prezidenta, jde jen o shodu jmen.

Pavelčík ze Srale: Šak jsme si dali záležat. Pravda. Dobře sme věděli, že sa dívá Praha aj Západ! Pravda.

Slunko zapadá Za padělky a nazdobené, krojované osazenstvo se pomalu rozchází. Část jde uložit vzácné kroje zpátky k naftalínu do truhel, část jde dožít zbytek dne do búd, kde jim bude dělat společnost víno a pěsničky. SPROCH /Spolek pro olgoje chochoje/ si chystá přístroje a pohotovost. V aleji dnes bude nablito.

Váš Baltazar Karel- Rádio Ulambátar.

Ráno se probouzím, v hlavě sen a bolest. Kdoví od čeho. Dívám se z okna, co to je za cákanec u stromu, šak to je na…