Jako má věřící svého zpovědníka, starosta obecní zpravodaj, Mařenka suchou vrbu u rybníka, tak já mám Rádio Ulambátar.


Vánoční rozjímání 1/2011

27. listopadu 2011 v 8:29 | IF |  Články
Už minimálně měsíc, tak jak se setkávám s lidmi, poslouchám: "Už je to tu zas! Zase ty Vánoce! Já ty svátky nasnáším! Vánoce? Tak ty nemusím. Zas shánět nějaké dárky a kde na to pořád brát prachy?! Fakt raději kdyby ty Vánoce nebyly! A ten shon, těch lidí všude, proč nejsou zalezlí doma apod…!!!! "


Vždycky je mi to trochu líto, protože tyto naše výtky často slyší naše nedospělé i dospělé děti, naše okolí, naši přátelé. Vždycky je mi trochu líto ,jakou panickou hrůzu tyto svátky v mnoha lidech vyvolávají. Přiznám se, že se v podobné poloze taky někdy, v této předvánoční době, přistihnu a pak se cítím ještě víc nesvůj.

Čím to je? Co se vlastně stalo? Vždyť je to pravý opak toho co nám vánoční doba má poskytnout.

Sám v hledání odpovědí na tyto a podobné otázky tápu a neznám je. O to víc mne ty odpovědi asi zajímají. Třeba mi na něco odpoví čtenáři v diskusi a něco hledám v tom, co se děje kolem nás.

Minulý rok v tuto dobu jsem psal své první "Vánoční rozjímání." Změnilo se něco? Co se týká prasat v reklamě i jinde, tak v podstatě žádná změna. Ale zase jedna prasečí scénka s televize stojí za zmínku. Nějaká bytost ve zlatém prezervativu je prasetem vláčena po supermarketu a horečně pádí od nízké ceny zboží k ještě nižší ceně!

Tady bych vlastně mohl skončit mé letošní první vánoční rozjímání. Odpověď na to, proč vlastně ty blížící se Vánoce vnímáme právě tak, jak píši nahoře, se nám vynoří sama.

Svátky, jejichž symbolem mají být prasata, která nás vláčí bezhlavě sem a tam jen proto, abychom neměli čas se na chvíli zastavit a zamyslet se nad sebou a nad děním kolem nás, tak takové svátky nemůže mít nikdo rád.

Vždycky je mi trochu líto ,když vidím jak snadno si necháme vzít vnitřní klid a radost z toho ,že můžeme něco slavit.Vánoce takovým svátkem bývaly.

Analytici říkají, že letošní Vánoce budou trochu skromnější než ty loňské a ty příští prý budou ještě chudší. Divíte se? Já ani moc ne, když se dál necháme vodit prasaty, tak to jiné být nemůže.

Je docela možné, že ekonomové nás paradoxně naučí zase slavit Vánoce a budeme rádi, když někdo z nás v sobě najde Ježíška a tím pokojem a klidem bezstarostnosti malého dítěte nás potěší.

Možná nastal čas ho začít vyhlížet, je první neděle adventní.
 


Komentáře

1 Joskon Joskon | 27. listopadu 2011 v 9:50 | Reagovat

Pěkný článek. Dík.

2 mATAhari mATAhari | 27. listopadu 2011 v 16:28 | Reagovat

Existuje Bůh? Neexistuje, protože ho nikdo neviděl. A Ježíšek? Ten taky neexistuje, taky ho nikdo neviděl. V tomto případě se musím ptát, proč tedy slavíme vánoce? My, kteří nevěříme v osoby nadpozemské a duchovní? Protože to chtějí obchody, ekonomové a stát. Protože v tento čas vysoko překračuje tržba měsíce normální. Tzn. tím pomáháme ekonomice a tím i růstu HDP a podobně různým grafům a křivkám a všem těm makro i mikroekonomickým ukazatelům.

Velmi mne oslovila myšlenka IFa, že díky „snížené kupní síle“ se pomalu vrátíme k duchu vánoc a to k prožití těchto svátků vánočních. Bez pozlátek, bez třpytek, k rovině duchovní. Vánoce slaví i rodiny bez víry (hrozný to výraz) i lidi opuštění bez domova anebo bez svých blízkých. Proč, když Bůh neexistuje? Protože je to hluboko v nás.  
Kde se to v nás vzalo? Podle mne je to prastaré dědictví, které nám zůstalo z dob minulých. Nepsaný zvyk přenášený z rodičů naděti a dále na vnuky a pořád dále. A jestli se u toho objevuje Bůh? Záleží na tom? My máme Boha, o kousek dál je to Buddha, jiní mají zase Alláha a jsou další náboženství, které nabízí tento rozmanitý kulatý svět.

Jsme mladá rodina, pro kterou znamená svátek vánoční čas k zastavení a setkávání. Děti samozřejmě chtějí dárky a dostanou je, bohužel. Až budeme starší, snad se pokusíme setkat i s Bohem. Teď nám to ale děti nedovolí, protože čas, kterým jsme je ochudili během pracovního rytmu ve zbytku roku, se snažíme jej v dobu vánoční jim je vrátit. A tímto způsobem předáváme to dědictví, které nám dali naši rodičové a jim jejich matky a otcové. Nekonečný proces, který má velký a hluboký význam.

Teď po „vážné myšlence“ si dovolím to trochu odlehčit. Říká se, že vánoce jsou druhým největším svátkem na dědině, hned po zabijačce. Protože se doma zabijačka nedělá, mohli bychom se domluvit a udělat si svoji zabijačku mez přáteli. Jen tak „omastit hubu a klouby“. Kdo by šel do toho? Znáte nějakého šikovného řezníka? Troky seženu.

3 k věci k věci | 27. listopadu 2011 v 17:43 | Reagovat

http://www.youtube.com/watch?v=h2yUXD0WP2Y

4 ATA ATA | 27. listopadu 2011 v 17:57 | Reagovat

[2]: Přiznám se, že články IF ve mně vyvolávají  mnohdy smutnění a někdy i mačkám slzu (netýká se příspěvků do diskuze, kdy obyčejně slzím smíchy). Ovšem v tomto případě poživačná nabídka   aATAhari  na uspořádání zabíjačky ve mně vyvolala mnohem větší emoce!
Jo, tak do "zabíjačky" bych se dala:)!!! Nemyslete si, nejsem žádná amatérka. Tak např. v Mařaticích (odkud pocházely moje babičky disponující ročně min. dvěma čuníky) k pořádné zabíjačce patřívalo - ráno čaj s rumem a ořechová  bábovka! Tak tu klidně dodám, ořechů mám dost!  Koření dnes už řešíme moderněji než kdysi tlučením – není problém! Míchat krev také zvládnu! No a to masíčko k poledni nemívalo chybu! Polévku jsme mívali jen tu černou, žádnou omáčku. A večer k masu a spol. zelí a bramborový salát. A slivka tekla proudem…!
Připadá mně dost neuctivé, že k článku první adventní neděle dáváme toto, ale IF – no tak, buď taky trochu člověk! Tak co? Když si budou rádioví  mastit huby, přijdeš?:):):)

5 Joooooooo Joooooooo | 27. listopadu 2011 v 18:49 | Reagovat

[3]: Tak to sedí!

6 Joskon Joskon | 27. listopadu 2011 v 18:59 | Reagovat

Podle mne celý život je hledání nějaké rovnováhy / vnitřního klidu/, ať už v sobě nebo k druhým. Každé  svátky by měly být takovým zastavením, kde bychom to měli zhodnotit, zda se nám to daří či ne. Zpravidla vzpomínáme na dětství a porovnáváme. Uplynulým časem nám vzpomínky nabudou do skoro až mýtických rozměrů a těžko hledáme v současném životě příměr.  Možná je to pravdou, možná jenom naše klamné zdání.

Kdysi jsem byl na předvelikonočním koštu vína a vedle seděla rodina a mluvila tak nahlas, že nebylo možno neslyšet. Dcera s dětmi, žijící v zahraničí, přijela za svými rodiči a společně se vydali na ochutnávku. Skoro celou dobu se jejich rozhovor točil kolem toho, co budou mít k jídlu, na oběd, k večeři, jaké maso babička vytáhla z mrazničky, co se ještě nedojedlo, co jim dá na cestu, atd. A  řekl bych, že byli spokojeni.

Asi směřujeme k tomu, že současná ekonomika už nám nedovolí desetitisícové nákupy jídla a dárků a budeme se muset spokojit se sušenými trnkami v zelňačce místo klobásy. Tak se tedy na ty svátky naperme, možná je to naposled!

7 Do prdele Do prdele | 9. prosince 2011 v 13:04 | Reagovat

[6]:tak už tu rovnováhu konečně najdi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama