Jako má věřící svého zpovědníka, starosta obecní zpravodaj, Mařenka suchou vrbu u rybníka, tak já mám Rádio Ulambátar.


Aréna jízdy králů

4. února 2012 v 22:11 | Joskon. |  Obrázky
Aréna jízdy králů

 


Komentáře

1 hýlom hýlom | 5. února 2012 v 9:32 | Reagovat

Předběhls  sakramensky dobu .Je to nadčasové!Sú tam hajzle ! Ale nejedú v tem Alexandrovci!Nejak v tem dobře placeném projektu sa na to dúležité  zapomnělo.Ale třebas všeci budú chodit šošrňat na faru a farář dyž to zpoplatní,tož sa može dobře napakovat .Lebo to  bude tyátrú a to bude ludí co mosíja!

2 SI SI | 5. února 2012 v 9:42 | Reagovat

Obrázek zrovna jako od Lady. Jen doufám, že to takhle nedopadne.

3 junior junior | 5. února 2012 v 10:19 | Reagovat

[2]: Proč ten vůl nemá vlčnovský klobůk!Joskone netahej sem cizí směry!

4 Joskon Joskon | 5. února 2012 v 20:38 | Reagovat

Vulgární komentář a následné, na něho reagující jsem vymazal.

5 mongolka mongolka | 5. února 2012 v 20:58 | Reagovat

Ať se dívám, jak se dívám, nikde žádný Pijáček se šavlů ani Marta s vdolečkama...asi sedíja v kadibudce..

6 místní místní | 5. února 2012 v 21:50 | Reagovat

Ani Helča tam není vidět.

7 zvědavec zvědavec | 6. února 2012 v 9:29 | Reagovat

Bartoníček se nám nějak pokazíl. Včera dal na svůj web článek ke krojovému plesu a nenapsal ani řádku o našem starostovi. Dokonca není ani rozhovor s ním. Kluk jeden vlasatá, nějak to začal šulit. Nejprve náš starosta ministrem kultury, potom nejlepší starosta v Kraji a dneska už o něm ani řádka. Copak se to děje v luhách novinářských? Je Pijáček pořád na obci? Co na to Tonda Vrba? Zachrání naši obec  Jan Tleskač?

8 co to co to co to co to | 6. února 2012 v 9:53 | Reagovat

[7]: kdo je tonda vrba?kdo je jan tleskač?

9 estét estét | 6. února 2012 v 10:32 | Reagovat

[6]: Vidím v tom obrázku skryté zašifrované poselství. Joskon se dostává do zcela jiné polohy své tvorby. Črty té skici jsou mnohem propracovanější a z obrázku čiší vzájemná soudržnost, ba dovoluji se tvrdit, že i pohoda. Ten tam je donekonečna se opakující motiv vdolečků a šavly, ta tam je snaha o parodii a mentorství.
Obrázek nám naznačuje kudy má naše obec kráčet v této uspěcháné a nejistotami  zmítané době.
V dnešmím pojetí  multikulturní společností dává naše obec  prostor umělcům z východu- viz vystoupení populárního ruského souboru, nebrání se ani historickému exkurzu a vlčnovským ženám umožňuje konečně pokochat se pohledem na pořádného chlapa - toreádora.  
Ano, v tom to pojetí vidím i světovost naší milované jízdy. Pojmout umělce z východu, západu, severu, jihu a stát se se tak centrem kulturního dění staré dobré Evropy.

10 druhý estét druhý estét | 6. února 2012 v 11:13 | Reagovat

[9]:
Kdepak, autor zde prožívá hlubokou krizi. Na ploše se děje neustálý zápas – jak býk proti toreadorori,  tak i starý antický souboj na meče. Na druhou stranu jsou zde schody ze dna arény přímo ke kostelu – tak tady hledá cestu z úniku. Ale musí projít kolem dvojice na kolečkových bruslích – to je symbolika nestálého světa, který stojí na kolečkách a neustále se v názorech přesouvá. Vpravo tančící Alexandrovci – východní vliv. Autor by rád utekl za klidem do kostela, ale lidi z nej právě vychází. A tak by se musel prodírat. Výrazným symbolem jsou opřená kola u kostelní zdi – je připraven kdykoliv odjet za lepším. Kola jsou natočena směrem na horní konec – očekává, že jeho odjezd nebude tak snadný. Lámu si hlavu nad dvěma kadibudkami – VIP a ostatní.  Na jízdu králů jezdí jenom VIP lidi, takže bude plno. A ostatní budou na tom líp. Proč jsou otočeny do arény? A proč srdíčko? Že by tady našel autor tak dlouho hledaný klid? Kam půjde, na VIP anebo na ostatní? Vlevo dole maluje či spíše popisuje situaci malíř. Trochu zastaralé k dnešní  době, kdy jsou fotoaparáty anebo videokamery. Tady cítím náznak Uprky, ke kterému by se rád srovnal, ale nemá čas. Na chodníku na něj čeká žena s kočárkem, které jenom jakože přejíždí, ale pozorně sleduje dění kolem sebe. To je symbol nových změn, které budou  plodné. A dvojice vpravo od ženy s kočárkem – tak jo je náš současný starosta se svojí pravou rukou místostarostkou. Oba dva vysvlékl z kroje a tím pádem je zbavil jejich společenského postavení. Oni smutně sledují dění v aréně, ale nemůžou se zúčastnit – nemají kroj. A tak jenom stojí a pozorují.

11 odpověď odpověď | 6. února 2012 v 13:59 | Reagovat

[8]: Tonda Vrba je náš bylinkář se psy.
Jan Tleskač je vynálezce létajícího stroje, známá postava  Foglarovy knížky.Blbě to s ním dopadlo.

12 odpověď odpověď | 6. února 2012 v 14:01 | Reagovat

[10]: Ani "VIP" ani "ostatní". Pude ke "Králíkom".

13 na vysvetlenou na vysvetlenou | 6. února 2012 v 14:18 | Reagovat

[11]:Tonda Vrba je reportér kameraman z Velké nad Veličkou.

14 blbeček blbeček | 6. února 2012 v 14:25 | Reagovat

[13]: Proč by nás měl zachraňovat Jan Tleskač ze Stínadel?Šak žádný není?

15 pepin pepin | 6. února 2012 v 20:40 | Reagovat

[10]:
[9]:
Obdivuhodné indukce, smekám. Myslím, že autorovo sdělení se nachází (jako obvykle) přímo v centru díla. Ne náhodou je schodů do arény právě třináct. Ateistické založení tvůrce vylučuje biblický výklad (počet obětních zvířat (Nu 29,13), či počet levítských měst (Joz 21,4.6) nebo počet let stavby (1Kr 7,1)). Více bych se přikláněl k aztéckému, nebo chcete-li mayskému výkladu, kdy byla neshoda mezi slunečním a měsíčním kalendářem vyrovnávána vloženým třináctým měsícem. Místo pověry nešťastného čísla babylónského boha podsvětí Nergala tudíž vyjadřuje spíše číslo nového počátku. Doufejme ;-)

16 jarin jarin | 7. února 2012 v 8:48 | Reagovat

[15]:
Tady bych asi moc do hloubky nešel. Aztékové a Mayové – to bysme se dostali ke Keltům a jejich pohanským zvykům.
Vysvětlení je jednoduché. Starosta a místostarostka se dívají zbaveni kroje ze silnice (z chodníku) a počet schodů je shodný s počtem zastupitelů obce bez těch dvou, kteří, jak jsem uvedl, jsou mimo. Třináct je hodně zajímavé číslo -  při poslední večeři s Kristem sedělo za stolem třináct lidí, z nichž jeden zradil. Aby autor dostál číslu třináct, tak dva dal bokem a zbytek postavil na schody – samozřejmě symbolicky. Jeden z apoštolů zradil pro třicet stříbrných. I tady se nabízí paralela se skutečným světem – jeden zastupitel zradil svoji stranu pro post radního. Díky Slintákovi se mu nedostalo třiceti stříbrných, ale to neznamená, že zrada by byla o to menší. Naopak udělal to, protože mu to někdo nakázal.
Tady bych se vrátil ke dvou kadibudkám otočenými do arény. Včera dlouho do noci jsem přemýšlel o tomto symbolu a zkusím zde prezentovat svoji teorii. Obě dvě kadibudky jsou blízko sebe, takže co se děje na VIP, tak je slyšet v Ostatní a naopak. Když se do VIP posadí starosta, tak pozorně poslouchá, co se děje v sousední kadibudce. Na rovinu, kdo by poslouchal ty naše tělesné zvuky. Tady je symbol „veřejné stoky“, což může být v očích autora Rádio Ulambátar. A náš starosta aneb VIP (kdokoliv z OÚ) sledují, co se děje.
Alexandrovci naproti – tady se nejedná o kulturní vložku, ale uniformitu starostů Východního Slovácka, kteří jako správní vojáci jsou zařazeni v šik a bojují proti jejím nepřejícím kritikům. A ti dva  tancující kozáčka? Na prostý lid platí chléb a hry.  A ti dva tancující představují hry, kterým se musí nabízet prostému lidu, aby jej příště zvolil. A kde je chléb? Snad mi s tím pomůžete.

17 jožin z bažin jožin z bažin | 7. února 2012 v 19:12 | Reagovat

[16]: Chleba nejspíš najdeš pod latrínou.

18 mongolská kultúra mongolská kultúra | 7. února 2012 v 20:18 | Reagovat

[16]:Ani tajemný úsměv Giocondy  na slavném obraze Leonarda nevyvolává tolik otazníků či spekulací. Je snad dívenka sedící na svahu přeneseně autobiografické vyobrazení  samotného autora tohoto  díla, který se tak nějak shora dívá do arény ztvárněných okamžiků  svého života a je sám  všemi opuštěn? Pokud toto  připustíme, tak se záhy  nabízí i vysvětlení přítomnosti   armádních zpěváků. Mistr vždy toužil být vojákem a umět zpívat. Leč nedostalo se mu ani jediné. V prvním případě kvůli plochým nohám, ve druhém kvůli hluchu. Jeho rváčské sklony podtrhávají bojující rytíři. Bezkonkurenčně  v kresbě   pojal  své nejoblíbenější  jídlo - biftek. Což samozřejmě vzhledem k jeho častým  problémům  s trávením vysvětluje i zakomponování  kadibudek. Že bývají u něj  tyto problémy velké, je umocněno počtem dvě. Malíř na obraze představuje jeho vzpomínku na oblíbeného kantora výtvarné výchovy, který zanechal  nesmazatelné stopy  v  pozdějším   autorově uměleckém růstu. Ovšem jistá zádumčivost, nejistota a rozkolísanost na nás dýše ze dvou postav na kolečkových bruslích. Je to odjíždění, horší jak odcházení! Zřejmě někoho blízkého, nějaké blízké! I když se v horní části odehrává na oko veselí, proč je koňů méně než muzikantů? Proč jen dva a bez krále? A proč, když je jízda králů koncem května, jsou všechny vyobrazené stromy bez olistění? A co samotná žena s kočárkem? Snad symbol rozvrácených rodin? Celkově podtext celého obrazu  je silně pesimistický, až depresivní, což se nepodařilo zmírnit ani malůvkou  spokojených věřících, kteří vycházejí od zpovědi z kostela plně očištěni.

19 čumil čumil | 8. února 2012 v 11:31 | Reagovat

A děvčice, která ste stála jako model? Všimněte si toho prostředního stromu u kostela. Ty plné boky a bujné prsa. A ty rozkošatěné větve? Tož takových v dědině moc néni. Tož já osobně znám jednu s takovými prsy, ale tá má boky takové chudé, že by mohla nosit místo řemeňa psí obojek. Šak ale sa po třech děckách spraví. No a co ten chudák strom vpravo, jak má uřízlů větvu. Jakoby stál, ale nemože, protože už nemože. Tak v tomto ani nehledám nějaké poselství, co by to mohlo být.  A eště za kostelní zďů.

20 z internéta z internéta | 8. února 2012 v 14:58 | Reagovat

Skoronská jízda králů

První fotografii jízdy králů ve Skoronicích pořídila Vlasta Havelková pravděpodobně v roce 1896. Najdete ji ve druhém svazku díla Moravské Slovensko (Praha 1922, s. 678). Snímek je zde mylně označený jako svatba ve Skoronicích – podle matriky se v tomto období ve Skoronicích žádná svatba nekonala. Začátkem 20. století tento zvyk slábnul, poslední fotografie jízdy králů je z roku 1911. Až do roku 1943 se jízda ve Skoronicích neuskutečnila. Nepřímý podnět k její obnově dal  Dr. Maxmilián Kolaja ze sousedního Vlkoše. Podle jeho vyprávění a vzpomínek dalších pamětníků jízdu králů obnovil skoronický písmák Vojtěch Holcman se svými spolujezdci v roce 1943. Současný věhlas jí dodala především účast na Slováckých rocích v Kyjově, konajících se téměř pravidelně ve čtyřletém cyklu od roku 1956. V domácím prostředí se konává v průměru jednou za deset let při příležitosti sjezdu rodáků. Letniční termín jízdy byl opuštěný a den konání se přizpůsobuje termínům folklorních festivalů – nejbližší sjezd rodáků ve Skoronicích bude v roce 2013 a Slovácký rok v Kyjově v roce 2015.

Průběh: Jízdu jezdí chlapci ve věku zpravidla od 17 do 30 let, ale stává se, že účastníkem je i padesátiletý jezdec. Jako není omezený věk jezdců, není stanovený ani počet jízd, které mohou účastníci absolvovat. Jsou známy případy, kdy nejvytrvalejší jezdci a nejzdatnější vyvolávači doprovázeli krále i dvanáctkrát. Královská družina jede v párech v počtu 20 – 30 jezdců a tvoří ji  praporečník, vyvolávači, výběrčí, král s pobočníky, děkovníci a doprovod. V den konání jízdy se chlapci vydávají brzy ráno do okolních obcí pro koně, které musí vystrojit. Dříve toto strojení prováděly dívky, dnes je do „mašlení“ zapojena celá jezdcova rodina.

Po deváté hodině když jsou koně přichystáni, řadí se chlapci v krojích na návsi a praporečník se třemi vyvolávači se vydávají cvalem ke starostovi pro souhlas k jízdě. Ten podepíše listinu a souhlas k jízdě provolává slovy: „V naší obci odedávna dobrý zvyk je vídat, chasu v kroji na koních mezi námi vítat. Povolení máte. Krále hleďte chrániti, aby vám ho nemohli cizí lidé zajmouti!“ Vyslanci se pak s listinou vrací k ostatním a jízda s praporečníkem v čele se může vydat na svoji pouť. Vyvolávači vyvolávají verše na obyvatele všech domů v obci, za nimi jede král převlečený do ženského kroje s bílou růží v ústech. Chrání jej dva pobočníci, kavalkádu doplňují výběrčí a děkovníci. Družina pak objíždí všechny ulice ve vsi či městě a vyvolávači směřují k majitelům domů veršované vyvolávky a výběrčí shromažďují dary – víno, pohoštění nebo peníze. Objížďka končívá ve Skoronicích na návsi řečené Kanál či v Kyjově před radnicí. V atmosféře euforie, loučení i budoucích návratů si některý z jezdců stoupne do sedla a zvolá tradiční:
Hýlom, hálom!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama