Jako má věřící svého zpovědníka, starosta obecní zpravodaj, Mařenka suchou vrbu u rybníka, tak já mám Rádio Ulambátar.


Nebuďme škaredí, buďme veselí

1. listopadu 2017 v 5:23 | NN |  Články
Zastupitelstvo obce se chýlí ke konci a místostarostka Karla rozdává některým zastupitelům papírové psaníčka, jako ve škole. Vždycky, když to dotyčnému předá, tak na něj spiklenecky mrkne a ověří si, zda ten dotyčný tomu vzkazu rozuměl. A tak se v pozdních hodinách v kanceláři ředitelky klubu potkají obě koaliční strany místního zastupitelstva. V čele sedí Karla, po jejím boku Libor a dále už je to bezpředmětné, protože tito dva budou mít hlavní slovo.

"Přátelé, kamarádi," začíná opatrně Karla, k tomu se ještě bojácně rozhlíží. "Blíží se termín, kdy bychom měli někoho ocenit. Jak to všichni víte, cena obce je významným počinem obecního úřadu a slouží k poděkování za práci, kterou ten dotyčný odvedl. Nebo i za dobrou reprezentaci obce. Já nevím, prostě je to odměna tomu nejlepšímu z nás, který toho pro obec tolik přinesl, že …. prostě…" se najednou odmlčela Karla. "No, tady jsme s Karlou o tom dlouho mluvili," razantně vstoupil do řeči místostarostky Libor, "že tu cenu by měl dostat tady náš radní Honza Slováček. Na rovinu, kdo jiný by to měl být?" A následovalo ticho, jednat z toho, že Libor najednou řekl dvě dlouhé souvislé věty a zadruhé, že i když každý si to ze zúčastněných myslel, ta upřímnost všechny překvapila. A najednou je slyšet Karla: "Lépe bych to já neřekla, cena obce je vždy pro toho nejlepšího z nás a tady navrhujeme ocenění pro pracovitého člověka, který pro naši obec dělá první a poslední, potom nás skvěle reprezentuje a navíc v kroji vypadá tak moc dobře," dojatě mluví Karla. Následuje šum, kdy se každý radí s každým a kdy nikdo neví, zda to má říci nahlas či si to nechat pouze pro sebe. Viditelní rozpaky mezi přítomnými najednou rozptýlí zmiňovaný Honza Slováček, který si bere slovo a gestem ruky naznačuje, že jeho řeč bude důležitá. "Když jsem vstupoval do politiky, nikdy jsem nepočítal s tím, že za svoji práci dostanu nějaké ocenění. Můj otec byl vězněn za komunistů a já jsem si říkal, že to budu neustále připomínat, aby se na to nezapomnělo. A navíc se to může hodit. Teď, když už nejsem starosta, se mohu dívat na svoji práci s odstupem a říci sám sobě: Honzo, dělals to dobře. Byly dny plné radosti, ale i dny plné bolu, ale stejně jsem to zvládl dobře. Když se podívám kolem sebe, tak se musím od srdce pochválit. Chtěl bych, aby i vy, moji nástupci, jste mohli mít jednou ten pocit. Ale stejně si myslím, že cenu obce nemohu přijmout, já když to řeknu, tak jak to doopravdy bylo, já za to bral peníze, já jsem za ty věci dostával plat. Byla to moje povinnost a já to tak bral," skončil svoji řeč Slováček. A Karla v slzách dodává: "Bože můj, Honzo, ty jsi tak skromný, já vím, proč tě pořád miluji!" A Libor, který nepochopil nadsázku, razantně zasáhl do vzrušení debaty: "My víme, Honzo, že jsi skromný a že tuto poctu odmítneš, a máš pravdu, to není o ocenění, to není o nějakém papíru…." "Počkej, Libore," brání se Honza Slováček," já bych tu cenu tedy klidně vzal…", ale nedá se vyrušit ve své řeči Libor: " A máš recht, Honzo. K čemu papír? Jednou tady je a podruhé už není. My občané jsme se rozhodli, že ti postavíme sochu. Ano, opakuji, postavíme sochu Honzu Slováčkovi, bývalému starostovi obce a současnému radnímu!" A teď nastalo opravdové ticho, kdy najednou si zase vzala slovo Karla a s kapesníkem u očí začala vysvětlovat. "Já jsem viděla sochu Ježíše Krista v Rio de Janeru, tedy na fotce v jednom časopisu. Můj kluk říkal, že ta socha je vysoká moc metrů a že je to takový maják pro všechny obyvatele, takový ten symbol jasnosti a prozřetelnosti, ten výraz dokonalosti a krásy v jednom. A tak jsem byla za sochařem, aby ten Kristus byl i u nás ve vsi. A ty mu budeš stát modelem a abys to byl jednoznačně ty, tak nebude mít to jeho roucho, ale bude oblečen v kroji. A ty ruce bude mít roztažené jak on, Ježíš, to jako že je velké to tvé srdce a tvá láska a na hlavě bude mít kotulku a v zimě mu budeme dávat kožuch a ze školy tak budou chodit dívky dávat květiny a …. já tu sochu budu milovat, tak jak miluji já tebe", už vzlykavě dodává Karla. Hlásí se o slovo Matěj, obecní pragmatik: "Hlavně tu sochu nedávejte do parku u kostela, jak budou chodit ožralí z hospody, tak tam budou močit. Hlavně ten, šak víte koho myslím, ten se se na tak bude těšit, že by jedl i hypermangan, aby byla potupa dokonalá." "Ale blázínku," utěšuje Karla," socha bude na Černé hoře, nahoře za obcí, aby se každý obyvatel obce mohl podívat svému vzoru do tváře. Přeci nemůže stát v obci, aby byl tváří na dolní konec a zadkem hornímu konci. Ne, bude tam, to už je jasné. A vysoká bude osm metrů," ukončila svoji řeč Karla. "A proč osm metrů? "ptají se kolem. "No to je jasné, sedm je málo a deset je moc. A to je přesně uprostřed". "Tedy uprostřed je to někde kolem osmi a půl, ale já jsem jenom obyčejný hajný, já umění nerozumím," dodává pragmatik Matěj. Nikdo ale netuší, jaké myšlenky se honí hlavou Honzovi Slováčkovi, který by měl stát jako socha dle vzoru Ježíše Krista v Brazílii. A tak jenom potichu přemýšlí: "Socha, to není špatné, ale čeká se, že budu skromný a odmítnu to. Jenomže já to chci a oni by to fakt mohli pochopit, že to odmítám a že jí nechci, ale já tu svoji sochu přeci chci. To je tedy dilema, mám být skromný, tedy se to ode mě chce, mám to odmítnout, ale přeci já ji chci. Když to nevyšlo s cenou obce, tak proč být proti soše? Tak tedy jaké já mám udělat státnické gesto, abych byl ten nezištný politik, ale nepřijít o tu sochu?" Naštěstí se řešení ukázalo dřív, než Honza Slováček našel cestu ze svého rébusu. A zase rázné gesto Libora, kdy se hlásí o slovo a začíná mluvit: "Měl jsem narozeniny a všichni jste tam byli, aj scénka byla. Bylo to pěkné, šak mi to dost lidí závidělo. A tak to má být. Socha Honzy Slováčka bude. Lidé jsou zlí, ale to je jenom ta jejich nevědomost. My víme, že si to zasloužíš. A my jsme víc než oni. Když nás tedy zvolili. No, já jdu příští rok do důchodu, času budu mět dost, tak se o to všechno postarám. Kdyby se lidé ptali, proč, tak jim klidně řekni, že to zastupitelé rozhodli a ty jsi byl proti. Já tě vidím, co naznačuješ, ale my budeme hlasovat a těch hlasů bude dost. Už jsem mluvil s farářem, sochu posvětí a budou tam chodit procesí. Ty zatím popřemýšlel, jak udělat nějaký ten zázrak, potom napíšeme do Vatikánu a tam tě blahoslaví. Honzo, si zbytečně skromný, neodmítej to. Když to odmítneš, takto postavíme bez tebe a ty se k tomu nebudeš moct vyjádřit. Takto si řekneš, jaké vyšívání budeš mět, jak se u toho chceš tvářit a jak naškrobenou košili chceš. Tímto považuji poradu za ukončenou a děkuji všem," najednou ukončuje Libor setkání a nechává přítomné se svými myšlenkami. A ty myšlenky jsou: Nikdy neřekl Libor víc jak dvě jednoduché věty a teď měl proslov. Kdo mu to psal? Kolik ta socha bude stát peněz? Bude na horním konci nová dlažba na chodnících, když budou chodit ta procesí? Miluje Karla ještě někoho jiného?
 


Komentáře

1 co co | 1. listopadu 2017 v 5:28 | Reagovat

nestačila by jenom nějaká menší socha do vinohradů, ať to tolik nestojí? šak honzík zas tak drahý nám byt nemosí!

2 no no | 1. listopadu 2017 v 5:29 | Reagovat

Stačil by aj obraz. Třeba něco od Ringo Čecha.

3 pro autora pro autora | 1. listopadu 2017 v 5:29 | Reagovat

Až sem si ucvrkla. Nemohl by autor začít psát do Vlčnovského zpravodaje?

4 Joskon Joskon | 1. listopadu 2017 v 5:37 | Reagovat

Příspěvek, že máme být veselí, jsem osamostatnil.
Člověk se má dívat na svět optimisticky a když propadne špatné náladě, měl by vědět, jak se z ní dostat. Já bych chtěl ještě dodat, že k té soše by měly vést schody /co největší množství/, aby tam vděční řiťolezci mohli chodit kolenačky.

5 ED ED | 13. listopadu 2017 v 19:31 | Reagovat

Zprávy nejen z domova.
Českem se střídavě valí vlny větrů, dešťů,hrozí návaly sněhu, přízemních mrazíků a náledí. Nevadí.
Na politické scéně je po volbách. Složení nové vlády je již dávno na bodu mrazu.
Nevadí.
Všechny tyto nepodstatné události přebíjí svými narozeninovými eskapádami jistý místní podnikavec Franta Babiš. Pánové a dámy, přiznejte si, kdo z vás to má – slavit své kulatiny v našem stánku kultury. Jak jsem si jen mohl tento, pro obec tak nevšední zážitek, nechat ujít.
Mohl.
Z příkladné „skromnosti“našeho Franty Babiše, který se svým vymáchaným zobákem zabodl hluboko jak do obecní tak i farní kasičky ,  mi je už dávno nevolno. S tou nevolností jsem asi sám.
Nevadí.  
Ostatním tato teatrálnost místního pragmatika jistě naopak imponuje. V alejích nebylo nablito a všichni zúčastnění i přihlížející měli a mají jistě kačení žaludky. Takže se dá předpokládat, že i v budoucnu stráví bezezbytku všechno co jim náš radní ze zobáku vyvrhne.
Skvělých oslav, se zúčastnila i celá místní honorace. Nechyběla ani naše MM, pardon překlep, chtěl jsem napsat NN naše Naďa Naďová, sexy symbol našeho expremiéra. Nepřišla sama.  Přivlekla sebou i našeho bývalého premiéra. Pana čistého. Svého neoholeného brýlkatého odesáka (JP) Jendu Přesčase. Podařená dvojka – vždy když je vidím jak se vedou v TV k soudu, tak si na ně vzpomenu.
Byli tam i všichni dinosauři místní politiky. Vedl je náš starosta, jak mu všichni familiérně říkají „ Jura“. Víte, my jsme tady taková jedna velká rodina. Všichni pravověrní si jsou přirozeně  za kmotry, ne-li něčím více.
Franta Babiš pozval i církevní hodnostáře. Přišli. Já Frantovi věřím, když s nimi rozvážně hovořil tak byl jistě zásadně proti zdanění církevních restitucí a když pak bujaře ševelil s bývalými svazáky a třeba i komunisty tak jim určitě přitakal a moudře potvrdil , že církevní restituce je třeba zdanit.
Jak říkám je to svatý muž, on rozumí všem.
Ano, jména se mi, v té záplavě informací,  nějak pletou a osoby a postavy toho příběhu splývají, ale nic v tom nehledejte. Pokud se někomu bude zdát, že něco a někdo je s někým či něčím podobný, tak to bude nejspíš náhoda. Ty příběhy ze zpráv jsou si tak podobné.
No nic, raději se podívám na nějaký film. Víte co dávají?
Ve zprávách byla upoutávka a prý se to jmenuje JURSKÝ PARK a mají tam prý být nějaké předpotopní hovada.
Myslíte, že se mám na to dívat??????

6 . . | 14. listopadu 2017 v 11:09 | Reagovat

[5]:
Dobré, něco jako drama, kousek sociální sondy, do toho trocha hořkosti, málo humoru, skepse, to vše bez východiska. I ta přezdívka sedí - ED. Hned jsem si vzpomněl na Ed Wooda, což je trefné na hlavní postavu děje.

7 tak tak tak tak | 14. listopadu 2017 v 11:50 | Reagovat

[5]: Přišla na mě lítost. Hodně veliká.Lidi jsou nevděční. Když byla oslava  Přesčase na stadioně, tak Francek Bš mu zaplatil opravdovou jízdu králů, živé koně aj jezdce aj růže, teda ty byly mrtvé. Ale na oplátku JP jenom vycvičil obecní pracovníky, aby si na jízdu hráli a dělali ihaha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama