Jako má věřící svého zpovědníka, starosta obecní zpravodaj, Mařenka suchou vrbu u rybníka, tak já mám Rádio Ulambátar.


Královský úděl

3. prosince 2017 v 7:20 | Nina Bonhardová |  Knihy
Psát historický román by se napohled zdálo být snadné. Děj i výsledek je daný, stejně jsou už všichni po smrti, a tak zdánlivě stačí vyplnit omáčkou nepopsaná místa, přidat trochu koření a může se nosit na stůl.

Přiznávám, že historie, dějiny nejsou mým koníčkem. Znalosti ze školy časem a jinými starostmi vymizely a spíše si pamatuji jen takové malé nepodstatné střípky jako např. že si Gottwald na pohřeb Stalina zapomněl vzít beranici, nastydl a skonal.
Kniha popisuje významnou dobu českého národa, kdy moc Otakarova územně sahala až k Jaderskému moři. Pro nás ze Slovácka musí mít význam i to, že jak Uherské Hradiště tak i Brod založil právě tento Přemyslovec. Díval jsem se na Wikipedii na jeho životopis a je pochopitelné, že Nina Bonhardová si vybrala jen část událostí, linku táhnoucí se k Závišovi z Valštejna, alespoň já si z celé knihy odnáším právě tento příběh bezhlavé lásky, zrady, krutosti, pletich... Kniha byla napsána v roku 1977 a já věřím v její pravdivost taky proto, že popisuje 13.století a od té doby už uplynul nějaký čas a současní spisovatelé, historici jsou zaměstnaní překrucováním dějin z 20.století.
Jak jsem už zmínil, nebudu se věnovat vzpouře proti otci, výpravě do Pruska a pokřesťanštění Pobaltských Slovanů- pohanů krví a mečem spojené s drancováním, ani na výstavbu nových měst a rozvoj obchodu, ani na násobení bohatství královské pokladny plynoucí z těžby stříbra a zlata v Kutné Hoře a jinde, ani na prodej pozemků německým obchodníkům na úkor českých pánů atd.
Zaměřím se hlavně na Záviše, pána z Falkenštejna a jeho vztah ke Kunhutě, manželce krále železného a zlatého. Čeští stavové se za vlády Otakara cítili ošizeni. Nezastávali tolik funkcí a z toho plynoucích zisků, jak by si představovali. Byla dávána přednost bohatým cizákům, kteří na rozdíl od nich měli peníze a mohli vystavovat města, čtvrti, zakládat společenství s vlastním jazykem a privilegiemi. Samozřejmě přitom bohatli. Byl to pro ně zejména obchod, ne domov. Záviš byl mladý šlechtic- Vítkovec, kterého spolu s dalšími zástupci českých rodů Přemysl přijal na dvůr, aby tak trochu srovnal nepoměr. Tato mladá šlechta byla zpočátku nadšena, časem však zjišťovala, že ze strany krále šlo jen o gesto. Ten si pod vlivem královských povinností, plozením levobočků a jiných neřestí, nevšiml, že Záviš úplně pobláznil Kunhutu a ta se vůbec nesnažila skrývat svoji vášeň. Bodejď by ne, když ..
Otakarovi se přestalo dařit dnešními slovy v "zahraniční politice", navíc jeho mužství bylo potupeno a musel Kunhutu oddělit od dětí a dal ji věznit. Záviš utekl na jih Čech a Vítkovci začali dobývat a plenit toto královské území. Vždyť předtím patřilo jim. Situace pro Otakara se stala tragickou, když musel vojensky táhnout na Rudolfa Habsburkého. Před bitvou na Moravském poli, měl Otakar odmítnout Závišovu pomoc a připravit se o vítězství. Zahynul v mečem v ruce, což byl pro něho ten nejlepší konec /z hlediska historie/.
Po bitvě začal německý císař drancovat naše území a po několika málo letech zjistil, že mu nemá kdo těžit zlato, stříbro, odvádět daně, jelikož poddaní trpí hladem a umírají a tak nechal Kunhutu, aby si k sobě povolala Záviše a české panství začali dávat dohromady. Spolu pak měli ještě syna- Ješka. Z ciziny se vrátil Václav, syn Kunhuty a Přemysla, a dohromady vzájemně všichni pěkně vycházeli až do doby, kdy Kunhuta zemřela. Záviš si chtěl upadající vliv posílit sňatkem se sestrou uherského krále a poté, co přijel Václava osobně pozvat na křtiny jejich prvorozeného syna, byl vzat do vazby.
Taky Záviš skončil právem neslavně. Byl sťat katem poté, co se Hluboká odmítla vzdát královskému vojsku vedeného Mikolášem, levobočkem Přemysla, vykoupeného ze zajetí.
Na začátku jsem napsal, že historie není můj zájem a tak si na závěr kladu jednoduchou otázku: Jaký užitek z té slavné doby měl obyčejný našinec? Kulový. Zatímco panstvo smilnilo, užívalo si, bojovalo, vzájemně se vraždilo, zapisovalo se do dějin, jejich poddaní trpěli. A jak to vůbec funguje dnes?
 


Komentáře

1 tvůj_sůsed tvůj_sůsed | 3. prosince 2017 v 9:03 | Reagovat

Po bitvě začal německý císař drancovat naše území a po několika málo letech zjistil, že mu nemá kdo těžit zlato, stříbro, odvádět daně, jelikož poddaní trpí hladem a umírají

Je vidět že historia se pořád opakuje. Moraané aj Češi majů vysoko do žlabu , porodnost na nule, ale odvody do Německa statečně plníme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama